Stavba: pří- -(í), kde (í) reprezentuje soubor koncovek vzoru stavení.

Jádro takto tvořených výrazů vytvořila předložková spojení jako při zemi → přízemí, řada dalších se přitvářela modelově. Tato substantiva mají (1) místní význam: přízemí, příhraničí, příměstí, přísklepí, přídveří; ojediněle (2) význam časový: příjaří, nebo (3) měrový: přítmí, příšeří ,trochu tma/šero‘, příměří ,ne trvalý mír‘. Některá patří k odborné terminologii: přísluní, přídeští, příuší, příročí.

Ojedinělé bylo použití stejného prostředku, ale s koncovkami vz. průvodčí, při vzniku (4) názvu osoby podle služebního postavení: příručí (měl být „při ruce“).

U několika slov je význam nezřetelný: přísloví, příročí, přístřeší.

Z irelevantních nálezů: příslušenství, přísedící, příživnictví, přísahání, příjmení, přítelíčkování, příštipkaření.